Čím začít při zlepšování procesů - užitím starých metod, jako je Pět S, Vizuální řízení, TPM, nebo jsou lepší novější metody zlepšování, jako například Procesní řízení?
V průmyslových podnicích se občas opakuje tato situace: Management se nadchne pro některou z nových metod - například zlepšování s využitím Procesního řízení a pod dojmem velmi elegantně zpracovaných prezentací požadují tuto Procesní řízení ve firmě zavést. Poradenské firmy na takto formulovaný požadavek rády kývnou a následuje mnoho práce např. s modelováním procesů, avšak výsledky vynaloženému úsilí neodpovídjí.
Příčiny takového stavu vidím v následujících skutečnostech:
Kdo nezvládne (nemá zavedeny) metody jednodušší (Pět S, Vizuální řízení, TPM), nezvládne ani metody složitější, resp. nebude schopen pro jejich zdárné uplatnění vytvořit podmínky - alespoň trochu stabilizované procesy.
Krédem průmyslového inženýra je "Pokud můžeme něco jednoduše, i když nikoli dokonale a za rozumné peníze zlepšit hned, uděláme to, aniž se příliš zdržujeme sáhodlouhou a pro daný účel zbytečnou přípravou." Dodržováním tohoto principu dosáhneme ve většině firem výhod, které jsem vtělil do následující tabulky:
| |
Pět S, Viz.řízení, Rychlá změna, Kanban, Poka-Yoke, TPM, WS na zlepšování procesů, Standardizace |
Procesní řízení |
| Rychlost zlepšení |
vysoká - od jednotek hodin do jednotek týdnů |
velmi nízká - měsíce až roky |
| Účast operátorů při zlepšování |
vysoká a nevyhnutelná |
výjimečná |
| Styl zlepšování |
praktický, každému pochopitelný |
akademický |
| Závislost výsledků na kvalitě prvotních údajů od firmy |
žádná až nízká |
vysoká |
| Hloubka poznání procesů a příčin plýtvání |
velmi vysoká |
střední |
| Čas přípravy ke zlepšení |
dny až několik týdnů |
měsíce |
| Viditelnost výsledků |
okamžitá až velmi rychlá |
po více měsících |
| Stálost výsledků |
vysoká |
nespolehlivá |
Přesto přednosti Procesního řízení jsou evidentní - je to zejména komplexnost přístupu k propojeným procesům jako k organickému celku, rozlišování důležitosti procesů pro tvorbu užitných hodnot, omezování plýtvání na přestupech mezi procesy, orientace pracovníků na ucelené procesy a tím jejich snadnější správa a zlepšování.
Hlavní problém spatřuji v akademičnosti a nepraktickém postupu při realizaci jinak správných zásad a hlavně v naprosto vadném načasování (příměr o návštěvě plesu ve fraku ale s keckami na nohou jsem již uváděl v předchozím článku).
Přístup Procesního řízení nejdříve zmapovat předivo hlavních a vedlejších procesů, namodelovat je a poté zlepšovat a standardizovat se dá vyjádřit příměrem "Jít s dělem na zajíce". Podle mých zkušeností vyplývajících z realizovaných zlepšení u klientů je možné dosáhnout naprosté většiny výsledků Procesního řízení jednoduchými metodami Průmyslového inženýrství už v době, kdy ani neskončila první etapa zavádění Procesního řízení - mapování procesů.