Je průmyslové inženýrství týmovým sportem?

Průmyslové inženýrství zajisté není sportem, přesto existuje mezi oběma fenomény silná podobnost. Pokud si ale představíte výrobní podnik, dá se s trochou fantazie přirovnat např. k fotbalovému klubu, který má majitele, ředitele, vrcholový a ostatní management, ale hlavně hráče - operátory.  

Tito operátoři tvoří hlavní tým výrobního podniku. I když neběhají a nehrají na hřišti, kde by je viděly tisíce dalších lidí, mají na výsledek firmy obrovský vliv. Kdy ale mohou vedoucí pracovníci a mistři říci, že pracují produktivně? Neběhají náhodou po hřišti (dílně nebo výrobní hale) jenom tak a neztrácí čas? Výrobní firmy vždy hrály a budou hrát "zápas o přežití".

Ve sportovním týmu je úroveň hry dána individuálními schopnostmi hráčů, úrovní jejich spolupráce v týmu a způsobem, jak jsou hráči vedeni trenérem. Ve výrobní firmě je šance v zápasu o přežití dána znalostmi a dovednostmi hlavních hráčů - operátorů a jejich přímých vedoucích, schopností spolupráce a kvalitami trenéra.

Výsledkem ve sportu je skóre a umístění v tabulce, výsledkem v průmyslové firmě jsou produktivní výrobní procesy a schopnost trvalého zlepšování. Význam trenérů v kolektivních sportech nikdo nezpochybňuje. Význam trenérů v průmyslových podnicích je často podceňován a nezřídka vidíme hrát o přežití podniky, kteří žádné trenéry nemají a jejich vedení to nepřijde divné.

Tito trenéři dokáží dokonale zmapovat výrobní procesy (např. průběžnou dobu výroby, logistiku, údržbu, atd.), zjistit možnosti zlepšení těchto procesů s důrazem na zvyšování produktivity a naordinovat "tréninkový plán" firmě na míru. Doporučí firmě zlepšit taktiku výroby, pomocí které dá gól konkurenci.

Mnoho manažerů a majitelů firem škrtá ve firemních nákladech jako první položku "odborné poradenství průmyslových inženýrů" s cílem ušetřit co nejvíce a co nejdříve. Jenom menšina z nich v době, kdy se firmě nedaří, naopak posiluje schopnost firmy najít skutečné příčiny problémů a řešit je s trvalou perspektivou.

V této situaci je dobrý trenér, který neztrácí čas hledáním metodou "pokus - omyl", nenahraditelný, kdežto spoléhání na vlastní síly při zlepšování procesů je ve většině případů iluze. Právě v době krizí bývají vlastní zaměstnanci extrémně zatěžováni změnami výrobních programů a náročnějšími zakázkami a na zlepšování procesů nemají čas. Výsledkem jsou sice s větším nebo menším úspěchem splněné zakázky, ovšem za cenu značného zhoršení racionality procesů. Jakmile vnější tlak na firmu poněkud poleví, vyčerpaní pracovníci se ke zlepšování procesů vrací jen neochotně a někdy vůbec ne.

Tak, jak ve sportu dokáže dobrý trenér rychle zvednout úroveň hry, tak dokáže externí průmyslový inženýr - trenér, který viděl stovky firem, podnik "nakopnout" správným směrem.